Základní umělecká škola Klášterec nad Ohří

Festival Siraex 2010, poslední den

Festival Siraex 2010, pátý den

Festival Siraex 2010, čtvrtý den

Festival Siraex 2010, třetí den

Festival Siraex 2010, druhý den

Festival Siraex 2010, první den

SIRAEX 2010 DĚKUJE

SIRAEX - festival současného tance s mezinárodní účastí pořádá Základní umělecká škola v Klášterci na Ohří. Tato akce by však nemohla vzniknout bez pomoci instituce jako Město Klášterec nad Ohří. Město vkládá svou důvěru v tento projekt, s jehož finanční podporou je program bohatý a hlavně kvalitní a i díky nim nový festival současného tance postupně získává svou stálou pozici v tanečním a divadelním světě a stálou pozici mezi tradičními akcemi města. Děkujeme.

V letošním roce veliké poděkování za podporu patří partnerům projektu, institucím jako je Ministerstvo kultury České republiky, NADACE ŽIVOT UMĚLCE, NIPOS Praha, Zámek Klášterec nad Ohří.

Za finanční podporu, bez které by festival nemohl přivítat v Klášterci nad Ohří tolik zahraničních a špičkových českých umělců, děkujeme Severočeským dolům a.s., Městské energii s.r.o., Kecip s.r.o., VP okna, Stavmax Bezděk,Kabel1.

Dále děkujeme za spolupráci, která je pro organizování takovéto akce velmi potřená, Základní škole praktické v Klášterci nad Ohří, Občanskému sdružení Klas za technické zajištění, Ireně Hofhans za prezentaci VO, Pavle Šemberové za cenu SIRAEX, Mgr. Ladislavě Jandové za propagaci festivalu v Praze a uměleckém světě, zahradnictví Mana a květinářství Janě Cajbichové za výzdobu a květiny pro umělce, firmě Petr Horský za spolupráci na technickém zajištění, Hotel Bohemia Excellent, Lázně Evženie, ZUŠ Chodov, TV Focus, Chomutovský deník, Sopko advertising,WD Lux světla zvuk pódia.
Nesmíme zapomenout poděkovat také rodičům a našim malým tanečníkům, kteří si udělali čas o svých prázdninách a představili v rámci festivalu práci tanečního oboru.
Naše škola si velice cení vaší spolupráce.

SIRAEX 2010 skončil, ale pomalu se rozbíhají přípravy již 5. ročníku.
Těšte se na něj s námi.
Za realizační tým a Základní uměleckou školu Zora Breczková

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Mezinárodní houslové kurzy při hudebním festivalu Klášterecké hudební prameny - informace a přihlášky (zde)

Foto speciál Klášterecké hudební prameny na www.zamek-klasterec.cz

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Festival současného tance s mezinárodní účastí klepe na dveře (ZDE)

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SIRAEX 2009 - festival současného tance s mezinárodní účastí

Propozice a přihláška ke stažení (ZDE)

Program ke stažení (ZDE)

----------------------------------------------------------------------------------------

Festival Klášterecké hudební prameny 2009

Aktuálně na www.zamek-klasterec.cz fotogalerie speciál!!!

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze k festivalu

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Stojí to za to!!!
Rok s rokem se sešel a já měla opět tu možnost navštívit ve dnech 17.-23.8.08 druhý ročník festivalu současného tance Siraex 2008-Tanec na konci světa v Klášterci nad Ohří.
Festival vskutku velkolepý-co do tanečních dílen ,do programu večerních představení i do doprovodných programů v podobě hodin Tai-Chi(krásný-pro mě zcela nový zážitek)-vedené Lenkou Kolářovou a večerních dýchánků v Salla Terreně ve společnosti Elvíry Němečkové a jejího archivu dokumentů a záznamů tanečních představení.
První dva dny vedla taneční dílny francouzská tanečnice,pedagožka i choreografka Marie Kinsky -dáma velmi jemná s neskutečnou energií v těle.
V úterý se taneční dílny rozdělily mezi tři,,hlavní,, lektory.
Dílna,kterou vedla, tak jako v minulém roce,výborná a citlivá Mirka Eliášová,byla zaměřena na kompozici,improvizaci a tvorbu.
Klidná,vstřícná a přesná Monika Rebcová,lektorka druhé dílny,se postarala o techniky současného tance(Limon,Cunningham) a také se věnovala kontaktní improvizaci.
Třetí lektor ,exotický,velmi žádaný a obletovaný Jasiel Neri(Mexiko) roztančil seminaristy v duchu mexického lidového tance a technik současného tance.
Každý lektor měl za úkol nastudovat se svou skupinou taneční představení,které bylo uvedeno poslední den celého festivalu v prostorách zámeckého parku Salla Terreny.
Bylo nádherné sledovat,s jakou chutí všichni účastníci a následně účinkující(bez rozdílu věku) tvoří a tančí.
Nádherné sledovaní pro přítomné seminaristy i diváky přineslo i pět komponovaných večerů,které byly nabity profesionálními výkony zúčastněných tanečníků,tanečnic i souborů. Měli jsme možnost shlédnout řadu kvalitních,krásných a velmi působivých choreografií.
Předzahajovací večer patřil tanečnímu seskupení NANOHACH.Jejich vystoupení s názvem Naměkko-Naostro bylo doslova,, úvodním ohňostrojem,, celého festivalu.
Výborný start - výborný průběh -to platilo i pro následující večery!
Pondělní zahajovací večer patřil zahraničním interpretům z Venezuely,Slovenska a Japonska.
Úterý přineslo choreografie Mirky Eliášové-Zrcadlení(křehkostí a vzájemným souladem jsem byla okouzlena),Lucie Holánkové –Carmen pas de deux a Soni Kupcové-Nesnesitelná posedlost.
Neprofesionální soubory scénického tance (TS Magdaléna Rychnov u Jablonce n./Nisou,ZUŠ Klášterec nad Ohří,Domino Dance Company Praha,ZŠ a ZUŠ K.Vary,ZUŠ Kadaň a TS Dnes netančím H.Slavkov) předvedly svou kvalitu v polovině týdne-ve středu.
Čtvrteční večer –už vím,že se bude opět na co koukat!
Bio-graf-chor.Dora Hoštová.Niterní zpověď,která mě niterně zasáhla!
Jablůňka,Průzor hrdlem,Fragmenty-Co dodat-skvělé.
Je tu pátek-závěr a festival vrcholí-In finito-Věry Ondrašíkové,Nikdy neodeslané dopisy-Martina Dvořáka,Play for Three-Hany Turečkové,Angels and Demons –Ji Eun Lee(zde jsme asi přestali dýchat úplně všichni-doslova mystická atmosféra nás pohltila a zahltila).
Z tanečního opojení nás dostávala realita v podobě,, velmi,ale opravdu velmi ,,naplněných stolů plné dobrot-pohoštění bylo příjemným bonusem festivalu.
To se mi také moc líbilo.
Poslední sobotní den patřil dětským tanečním skupinám scénického tance-tentokrát přijeli malí tanečníci a tanečnice z tanečního oddělení ZUŠ Tachov,ZUŠ Klášterec nad Ohří a ZUŠ Kadaň,no a seminaristé předvedli v prostorách zámecké zahrady a Salla Terreny již zmíněná vystoupení .
Představení ve stylu Afro,o které se postarala taneční skupina Moniky Rebcové udělalo závěrečnou tečku za celým letošním festivalem Siraex 2008.
Nezmínila jsem se zdaleka o všem,co tento festiválek nabízel a také nabídnul……bylo toho opravdu hodně!
Chtěla bych velmi poděkovat celému organizačnímu týmu,který tuto akci bezvadně bez chybičky připravil,hlavně pak ředitelce celého festivalu paní.Zorce Breczkové-té patří dík největší.
Kdo už teď přemýšlí,kam příští léto za kulturou,tancem,pohodou,krásnou atmosférou-neváhejte a jeďte do Klášterce nad Ohří-fakt to stojí za to!!!!!!!!

Petra Blau
Pedagog tance ZŠ a ZUŠ Karlovy Vary

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

O festivalu Siraex…………… Lucie Krajnikovičová
Minulý rok jsem na tento festival odjížděla se smíšenými pocity. Byla to věc nová, neohmataná a já byla zvědavá jaké to bude. Vše předčilo mé očekávání a letos jsme se festivalu nemohla dočkat. Hodnotila bych ho za jednu z nejvydařenějších akcí, která má dle mě dlouhou a slibnou budoucnost. Pro mě jako pro seminaristu je samozřejmě nejdůležitější, kdo mě učí. Výběr lektorů je pestrý a troufám si tvrdit, že nikdy bych se pod jejich pedagogické vedení nedostala nebýt tohoto festivalu. Minulý rok nás vedla Mirka, letos Jaciel Neri, oba dva byli skvělí a jediné co můžu napsat je, že se přimlouvám, aby i nadále se na festivalu objevili jako lektoři. Velice přínosné a především nádherné jsou večery, nevím kdo se může pochlubit tím, že za jediný týden shlédl tolik úchvatných tanečníků, nejen od nás, ale i ze světa. Jedním dechem říkám, že tento festival má určitě smysl a pro mě je to týden, na který se budu vždy těšit. Na závěr chci smeknout před všemi, kteří tento festival pořádají i těm co pomáhají, jsou totiž i přes všechen stres a zařizování velice milí a ochotní.

DĚKUJI

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milá Zorko,
Pokud si mohu dovolit toto oslovení. Chtěla jsem Vám a všem ostatním poděkovat za
úžasné zážitky. Byla jsem hrdá, že mohu být každý večer přítomna tak fantastickým
zážitkům. Skláním hlavu před perfektní organizací a všemi náležitostmi s tím
spojených.
Nebudu dlouze popisovat, co jsem cítila.Bylo to super a těším se na příští rok.

Přeji mnoho úspěchů v osobním a profesním životě.

Pěkný den.

Ing.Kateřina Mazánková
vedoucí odboru strategického rozvoje,
správy majetku a územního plánování
Městský úřad v Klášterci nad Ohří
Nám.Dr.E.Beneše 85
431 51 Klášterec nad Ohří

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

O festivalu Siraex…………… Lucie Krajnikovičová

Minulý rok jsem na tento festival odjížděla se smíšenými pocity. Byla to věc nová, neohmataná a já byla zvědavá jaké to bude. Vše předčilo mé očekávání a letos jsme se festivalu nemohla dočkat. Hodnotila bych ho za jednu z nejvydařenějších akcí, která má dle mě dlouhou a slibnou budoucnost. Pro mě jako pro seminaristu je samozřejmě nejdůležitější, kdo mě učí. Výběr lektorů je pestrý a troufám si tvrdit, že nikdy bych se pod jejich pedagogické vedení nedostala nebýt tohoto festivalu. Minulý rok nás vedla Mirka, letos Jaciel……………oba dva byli skvělí a jediné co můžu napsat je, že se přimlouvám, aby i nadále se na festivalu objevili jako lektoři. Velice přínosné a především nádherné jsou večery, nevím kdo se může pochlubit tím, že za jediný týden shlédl tolik úchvatných tanečníků, nejen od nás, ale i ze světa. Jedním dechem říkám, že tento festival má určitě smysl a pro mě je to týden, na který se budu vždy těšit. Na závěr chci smeknout před všemi, kteří tento festival pořádají i těm co pomáhají, jsou totiž i přes všechen stres a zařizování velice milí a ochotní.

DĚKUJI

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Postřehy ze Siraexu 2008 – zastavení první
    Ve dnech 18. až 23. srpna letošního roku se v Klášterci nad Ohří koná mezinárodní festival současného tance Siraex 2008 – Tanec na konci světa. Jeho součástí jsou také pohybové a výtvarné semináře, které probíhají pod názvem „Dny scénického tance“. Jejichž účastníci se s výsledky své práce později představí také na jevišti.
    Přesto, že tato zajímavá akce probíhá letos teprve druhým rokem, už se jí podařilo dosáhnout oné konstelace, která dělá festival festivalem. Stala se tradicí.
    Seminářová část byla zahájena už den před oficiálním vypuknutím festivalu, tedy v neděli. V jejím průběhu budou mít účastníci možnost pracovat z několika našimi i zahraničními pedagogy. Tématem letošního ročníku jsou „Prameny“ a „Doteky těla“ a to jak pro výtvarnou, tak pro pohybovou část. První dva dny tanečních dílen vedla francouzská tanečnice, choreografka a pedagožka Marie Kinsky.
    Jednou z novinek letošního ročníku Dnů scénického tance jsou veřejně přístupné semináře Tai Chi, které se pod vedením Mgr.Lenky Kolářové konají vždy od 8.45 a od 16.00 přímo v zámeckém parku.
     Hlavním bodem festivalu jsou však samozřejmě večerní představení. Konají se v krásném a inspirativním prostředí Sally Terreny, také v parku kláštereckého zámku. Zatímco v loňském roce tam byli účastníci takříkajíc „zahnáni“ rozmary počasí, letos sem byla představení umístěna zcela záměrně. Tento netradiční divadelní prostor divákům umožňuje vidět choreografie z jindy nedosažitelných úhlů – z boku, zezadu, skrze kované mříže v podloubích. To samo o sobě je úžasným zážitkem.
   Festivalová část byla oficiálně zahájena v pondělí, za přítomnosti pana senátora Dr. Václava Homolky a paní tajemnice městského úřadu v Klášterci nad Ohří, paní Lenky Antolové. Zahajovací večer byl věnován zahraničním hostům.
    Přes německý Essen do Klášterce přijeli rodáci z Venezuely, Fátima Gomez a Darwin Díaz. Divákům se představili hned ve dvou choreografiích. První z nich bylo sólo - tanec ženy, jakoby lapené ve světě mezi dvěma záchytnými body, tvořenými dvěma židlemi postavenými v diagonále v rozích jeviště. Tou druhou byl duet obou interpretů, postavený (stejně jako první tanec) na elektronickou hudbu Johannese Schmidta, tentokrát protkanou rytmickými sekvencemi, hranými na bicí nástroje. V obou choreografiích vynikala zejména nesmírná pohybová kvalita obou interpretů a jejich vzájemná sehranost, jako páru.
   Druhý duet večera diváky nechal nahlédnout tak trochu do asijské kuchyně. Interprety a zároveň autory mikropříběhu o vztahu muže a ženy byli Petra Púčiková z České republiky a Japonec, Lichto Kamiya. V jejich tanci byla trocha lásky, trocha něhy, trocha škádlivé hry s partnerem a s diváky a také trocha čiré brutality. Nesla název „Unther the Water“.
   Dalším číslem večera se divákům představila Slovenka s Norským dotekem, Zdenka Brungot Sviteková. Její choreografie „Restar“ byla také sólem. Sólem niterným, citlivým a jistým způsobem živočišným.
   Celý večer pak uzavřel soubor Krepsko, který se zaměření festivalu tak trochu vymyká. Provozují totiž nonverbální divadlo. O to větším osvěžením pak jejich vystoupení bylo. „Polské tango pro tři“ je jednou z nejlepších miniatur, které toto Finsko-České trio vytvořilo. Je to půvabná klauniáda o jakémsi druhu ruské rulety, jejímž základem je jeden elektrický spínač a tři dráty, které mají protagonisté zastrčené v... zasunuté do... No, prostě jsme se všichni báječně bavili. Dnes večer bude Salla Terrena patřit českým choreografům, ale o tom zase zítra.

P.S.: Nezapomeňte na Tai Chi v zámeckém parku. Je to dokonalý zážitek!

Elvíra Němečková

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zastavení druhé
     Již druhým dnem pokračoval v úterý v kláštereckém zámeckém areálu a jeho bezprostředním okolí festival mezinárodní festival současného tance Siraex 2008. V letošním roce jsou jeho účastníci obdařeni krásným počasím, takže se daří zejména akcím, které probíhají mimo sály, hlavně v krásném zámeckém parku. Naplno se také rozběhly doprovodné semináře. Pozvání přijali tři zajímaví a inspirativní lektoři: dvě pedagožky Katedry tance a Katedry nonverbálního divadla na Hudební akademii múzických umění v Praze, Mgr.Monika Rebcová a MgA.Mirka Eliášová a mexický tanečník a choreograf Jaciel Neri. Každý z nich pracuje trochu odlišným způsobem a výsledky jejich práce se seminaristy budou moci diváci porovnat na závěrečném představení festivalu.
Jedním z nejkrásnějších zážitků zůstávají každodenní lekce Tai Chi na louce v zámeckém parku. Kromě sestavy, kterou se účastníci postupně učí a která je pro ten to tanec-sport asi nejcharakterističtější, sestává každá lekce také se soustavy cviků zvaných „Osm brokátů“ a „Cesta otce“. Jde o cviky určené lidem v jakémkoliv věku, jednoduchých, ale účinných. Dokladem toho byla i starší bělovlasá dáma z hůlkou, která v úterý ráno využila nabídky otevřených hodin a přišla si také zacvičit. Přesto, že jí při normální chůzi nohy přestávaly sloužit, při Tai Chi se pohybovala ladně, jistě a elegantně. Pohled na její cvičení patřil k nejsilnějším zážitkům tohoto festivalového dne.
      Večer pak patřil opět tanečnímu představení. Tentokrát byl věnován třem mladým českým profesionálním choreografkám. První z nich byla Mgr.Mirka Eliášová, kterou si mnozí jistě pamatují již z minulého ročníku Siraexu. Tehdy se v Klášterci představila nejen, jako choreografka a pedagožka, jako v ročníku letošním, ale také jako interpretka. Letos zůstala v pozadí a tanec přenechala jiným. Mirka Eliášová při své práci používá techniku kontaktní improvizace a pohybové principy slavného amerického choreografa Williama Forsythea. Tvoří nejen divadelní představení ale také taneční filmy. Obojí bylo prezentováno na mnoha festivalech u nás i v zahraničí. Její choreografie „Zrcadlení“, se kterou se na kláštereckém festivalu představila v úterý, byla vytvořena právě na principu kontaktní improvizace a byla zřejmě vrcholným zážitkem večera. Byla založená na vzájemné souhře dvou tanečnic a tanečníka a měla velmi silnou, až meditativní atmosféru. Jeviště bylo bez ozdob a dekorací a změny prostředí a nálad obstarávalo pouze světlo a desítky pestrobarevných hrnečků, které interprety chvíli rozdělovaly jako hranice mezi dvěma světy a chvíli spojovaly, jako objekt, či rekvizita. Toto představení mělo premiéru v loňském roce, v Mekce českého moderního tance, v divadle Ponec v Praze. Už tehdy vzbudilo velký ohlas. Musím ale říci, že v Salle Terreně, která mu dodala další díl atmosféry, působilo ještě silněji.
      Druhou choreografkou večera byla MgA.Lucie Holánková. Je absolventkou Taneční konzervatoře v Brně a svou kariéru začala jako tanečnice v baletu Národního divadla v Praze a v Pražském komorním baletu Pavle Šmoka. Poté vystudovala choreografii na Katedře tance na pražské HAMU. Její jméno se na české taneční scéně už stalo pojmem také zárukou jisté kvality . Stejně jako Mirka Eliášová se i Lucie Holánková představila divákům v Klášterci už v loňském ročníku. Její „Divocí koně“ tehdy patřili k vrcholům celého festivalu. Ze všech choreografů, kteří se na Siraexu představí, Lucie asi nejvíce vychází z tradic klasického tance. V úterním večeru jsme měli možnost vidět její novou choreografii s názvem „Carmen pas de deux“. Jak už název napovídá, byla inspirována Bizetovou hudbou ke stejnojmenné opeře, nikoliv však vášnivým příběhem Meriméeovy svobodomyslné sevillské cikánky a upjatého vojáka Dona Josého. „Carmen“ Lucie Holánkové byl duetem dvou dívek – hrou a škádlením dvou kamarádek. Celou dekoraci pak tvořily dvě židle, černá a červená, barevné stejně, jako kostýmy obou tanečnic.
       Třetí choreografie s názvem „Nesnesitelná posedlost“, se spokojila s prázdným jevištěm, zato kostýmy, které měli tanečnice na sobě, byly velmi výrazné. Dívky byly oděny v černé trikoty a dlouhé zvonovité, čistě bílé sukně, které měly do spodního lemu všity široké obruče. Vznikl tak velmi zvláštní kostým, který třem tanečnicím dovoloval vytvářet pozoruhodné výtvarné efekty. Na tomto principu byla v podstatě celá choreografie vytvořena. Když se k tomu přidala ještě bledá tělka, kterou měli protagonistky natřeny tvář a která jim propůjčovala vzhled masky a moderní až industriální hudba Ramida Djawadiho, dostala celá choreografie nádech jakéhosi chladu, odcizení a izolace, kterou člověk v dnešním světě někdy pociťuje . Autorka této zajímavé tečky úterního večera je jednou z choreografických nadějí našeho moderního tance, Soňa Kupcová. Vystudovala konzervatoř současného tance Duncan Centre v Praze a v současné době studuje choreografii na Katedře tance pražské HAMU. Přesto, že je takříkajíc v „přípravné fázi“ své kariéry, už o sobě dává slyšet. Dnešní večer toho byl důkazem.

Elvíra Němečková

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zastavení třetí
   Třetí večer mezinárodního festivalu současného tance Siraex 2008 s podtitulem „Tanec na konci světa“, který se koná od 17.do 24. srpna v Klášterci nad Ohří, byl věnován tvorbě našich neprofesionálních souborů. Kdysi se pro tuto příležitost používal souhrnný název „amatérská tvorba“. To, co bylo včera k vidění v Salle Terreně kláštereckého zámku, však svou kvalitou dávalo jasně najevo, že tento název patří definitivně do propadliště dějin.Ti, kteří se ve středu představili divákův v deseti číslech, ze kterých večer sestával, se choreografováním a tancem skutečně neživí. Občanským povoláním jsou tanci dokonce často velmi vzdáleni a věnují se mu jen ve svém volném čase a většinou v ne zrovna ideálních podmínkách. Ovšem kvalitou a intenzitou své tvorby šlapou svým profesionálním kolegům často na paty.
     V programu středečního večera se objevila jména všeobecně známá a uznávaná i jména nových, začínajících tvůrců. Asi největší zajímavostí večera byla rozmanitost způsobů, jakými jednotliví choreografové tvoří, množství tanečních technik, kterými pracují a tvarů, které volí pro svou komunikaci s divákem.
    O úvod večera se postarala Ludmila Rellichová s tanečníky z TPS Magdalena z Rychnova pod Kněžnou Jejich choreografie „Jako příroda“ navodila v sále příjemnou, až meditativní atmosféru s asijským nádechem. Inspirací k ní byl japonský styl pohybového divadla zvaný BUTOH (Butó). V průběhu večera jsme pak měli možnost tyto interprety vidět ještě jednou. Pod vedením stejné choreografky tančili tentokrát niternou zpověď mladých lidí, kteří v čase svého dospívání hledají sebedůvěru a sebejistotu. Toto představení bylo inspirováno knihou Haliny Pavlovské „Díky za každé nové ráno“ a neslo název „Každý je někdy trapný“.
    „Peří havraní“ v choreografii místní rodačky a hlavní organizátorky tohoto festivalu, Zory Breckové se také zamýšlelo nad závažným tématem. Motem tance bylo stará známá pravda, že na světě není člověka bez viny. Tento povzdech autorka na jeviště převedla za pomocí pěti tanečnic oděných v černých kostýmech. Mezi nimi se pohyboval jeden tanečník ve sněhobílém kostýmu, který, jak se později ukázalo, také ukrýval černou barvu tajených hříchů. Interprety tohoto zajímavého minidramatu byli studenti II.stupně ZUŠ Klášterec nad Ohří.
Domino Dance Company, které přijelo z Prahy je také neprofesionálním souborem. Hned dvakrát v tomto večeru však sáhlo po profesionálních choreografek. Pod vedením Jarka Cemerka, tanečníka a studenta choreografie Katedry tance na pražské HAMU zatančili „Fugu“ na hudbu Johanna Sebastiana Bacha. Autor zde využil tří tanečnic a do jejich pohybů převedl složitou strukturu Bachovy hudby. Jejich druhou choreografii pak vytvořila Věra Ondrašíková, jejíž jméno už je u nás i v zahraničí dobře známé. Velmi citlivým a jemným způsobem zde zpracovala svět striptýzových tanečnic a otázku, za jakou cenu jsme ochotni prodat své vlastní tělo. Choreografie byla nazvána „Strip to“.
    Dvě choreografie do Klášterce z Karlových varů přivezla i jedna z nejvýraznějších osobností naší neprofesionální tvorby, Petra Blau. První na řadě bylo „Rozjímání“ na hudbu Vladimíra Godára, která diváky přenesla do stísněného prostoru temného pokojíku, v němž několik dívek-žen za svitu jediné svíčky prožívá své vnitřní příběhy. Ta druhá, o něco radostnější, byla postavená na několika tanečnicích, jejichž rozmanité pohybové sekvence se v jednu chvíli protnuly, aby se posléze opět rozběhly, jako rozsypané oblázky.. Nesla příhodný název: „Setkání v bodě X“.
    Další dvě choreografky večera patří k nastupující generaci naší neprofesionální tvorby. Zatímco Karolína Hadrávková přivezla se studenty ZUŠ z Kadaně výtvarně zajímavou práci postavenou na kostýmu tvořeném průhlednými igelitovými sukněmi a využila nejen optické ale i zvukové kvality, které tento materiál přináší, Lucie Krajnikovičová a další členky souboru Dnes netančím z Horního Slavkova vsadili na humor a divákům předvedli vtipnou a ironickou hříčku o nezvedeném ptactvu, postavenou písni.dua Horáček a Hapka.
   Celý tento inspirativní večer pak uzavřela opět Zora Brecková s dílkem nazvaným „Suita pro geparda“ - příběhem gepardího mláděte, které je svou matkou uváděno do nelehkého života a nakonec je vlivem nepřízně osudu předčasně ponecháno světu napospas.
   Ve čtvrtek nás čeká další díl festivalu, jehož večerní představení je tentokrát věnováno taktéž nezávislé, ovšem profesionální tvorbě.

Elvíra Němečková

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zastavení čtvrté
      Ve čtvrtečním a pátečním večeru Siraexu 2008 se divákům v Salle Terreně představili choreografové, kteří se řadí k české nezávislé profesionální scény. Tento poněkud složitý termín označuje tvůrce, kteří dosáhli profesionální úrovně a systematicky se choreografování věnují, ale nejsou v angažmá v žádném z našich „kamenných“ divadel. Oni ani jejich soubory tedy nepožívají zaměstnaneckých výhod. Jsou naopak vrženi do kalných a bouřlivých vod naší státní kulturní politiky a srdnatě proplouvají mezi Scyllou grantových řízení a Charybdou nájmů, poplatků a účtů. Vezmeme-li si, v jak nehostinném prostředí tyto rostlinky bují, je až s podivem, kolik pestrobarevných květů a zdravých plodů ze sebe vydávají.
     Nejprve tedy o čtvrtečním večeru: K vidění byly čtyři choreografie, které pokrývali poměrně široké spektrum výše zmíněné scény. Jako první uvedla své představení absolventka taneční konzervatoře Duncan Centre v Praze a stážistka Dansacedemie v holandském Rotterdamu, Dora Hoštová. Její jméno divákům kláštereckého Siraexu není neznáme. V loňském roce zde vystupovala s půvabnou pohybovou hříčkou s názvem“Na bidýlku“ a patřila ke dvěma diváky nejlépe oceněným choreografkám. Své letošní představení nazvala „Bio-graf“ a opět jej i sama interpretovala. Hlavní inspirací jí bylo tvrzení, že před smrtí se nám před očima promítne celý život a položila si otázku: „Jak jednou tenhle film bude vypadat?“ Svou choreografii pak pojala jako sestřih epizod ze svého života a zastavila se u tří důležitých fází – děvčátko, dospívající dívka a zralá žena. Její „Bio-graf“ měl kouzlo intimní zpovědi a velmi silnou atmosféru, kterou umocňovala scéna tvořená pruhy papíru, na kterých se tu a tam odehrávaly náznaky tajemní stínohry.
     Druhou autorkou večera byla členka souboru Taneční divadlo Antáres a studentka oboru choreografie na katedře tance pražské HAMU, Kateřina malá. Základem jejího představení byl bílý čtverec na podlaze jeviště, který striktně vymezoval prostor na „uvnitř“, kde se pohybovali tři ženy a jeden muž a „vně“, které patřilo osamocené tanečnici. Diváci pak mohli sledovat jejich tanec, jako útržky náhodně zaslechnutých dialogů, ve kterých slova nahrazoval pohyb. Napětí mezi oběma světy pak vyvrcholilo vyvržením, nebo snad útěkem jediného mužského protagonisty do „vnějšího“ světa. Celá choreografie nesla příhodný název „Fragmenty“.
    Duo Veronika Knitlová a Tereza Ondrová sdružené do tanečního tělesa VerTeDance do Klášterce přivezlo jednu ze svých starších a známých choreografií „Průzor hrdlem“. Samy o své choreografii říkají: „Vypijete-li láhev až do dna a úzkým hrdlem nahlédnete dovnitř, na chvilku se stanete svědky malého příběhu...“. Společné práce dua VerTeDance se vyznačují velkou taneční souhrou, absolutní vzájemným pohybovým napojením a citem pro atmosféru. Tak tomu bylo i v případě „Průzoru hrdlem“. Škoda jen, že klášterčtí diváci nemohli toto představení vidět v jeho kompletní podobě, protože Salla Terrena neumožňuje práci s divadelními tahy. Bylo tedy nutné zvolit kompromis a dílo zkrátit a očesat o scénografické prvky a působivé momenty s vodou. I tak se bylo ve čtvrtek na co dívat.
    Poslední představení večera patřilo Lucii Holánkové a souboru Balet Praha – Pražský komorní balet Pavla Šmoka. Tato skupina navazuje na odkaz jednoho z našich největších choreografů a patří mezi soubory, které jsou zvyklé i na velká jeviště oficiálních divadel. Jejich pohybový styl vychází z tradic klasického baletu, přestože forma, kterou tančí dnes, se Labutímu jezeru už na hony vzdálila. Pro své dnešní představení si Lucie Holánková zvolila věčnou hudbu Leoše Janáčka, avšak ve velmi netradičním pojetí. Hudební verze, která tanec doprovázela , vzešla ze spolupráce Vlada Godára, který klavírní part přepsal pro smyčcové kvarteto a Ivy Bittové, která jej doplnila svým nezaměnitelným zpěvem. Lucie Holánková pak jednotlivé písně převedla do taneční podoby, někdy úsměvné, někdy vážné a svou choreografii nazvala po jedné z vybraných písní, „Jablůňka“. Přesto, že se pět tanečníků poněkud potýkalo se stísněným prostorem diváky až po strop zaplněné Sally Terreny, mělo jejich vystoupení stejně velký ohlas, jako jejich loňská choreografie „Divocí koně“.

Elvíra Němečková

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zastavení páté
   Páteční večer mezinárodního festivalu současného tance Siraex 2008 – tanec na konci světa byl večerem posledním. Byl vyvrcholením celého tohoto zajímavého festivalu a stejně jako večer čtvrteční, byl v režii profesionálních tanečníků a choreografů. I tentokrát jsme měli příležitost vidět čtyři krátké choreografie.
    Úvodním představením bylo známé a s napětím očekávané „In-finito“ Věry Ondrašíkové. Inspirací pro tuto choreografii se stala naše uspěchaná, přetechnizovaná a na výkon zaměřená doba a ti, kteří ji už měli možnost vidět vědí, že je z velké části postavena na kouzlech s projekcí a technikou. Od počátku bylo jasné, že v Klášterci bude možné uvést jen část tohoto představení a myslím, že všichni byli zvědaví, jak toto torzo dopadne v Salle Terreně, která nabízí jen málo šancí, jak tyto technická kouzla realizovat. Výsledek však předčil očekávání. Technický tým festivalu dokázal pravá kouzla, takže část projekce a světelného designu zůstala zachována a barokní detaily třistapadesát let staré budovy dodaly další, dříve netušené rozměry. Na opak na blízko vynikly detaily choreografie, technika tanečníků a zvláště pak ohromující fyzicky náročné sekvence tančené Radimem Peškem a Jarem Ondrušem.
     Choreografie, která následovala, přinesla do hlediště a na jeviště zklidnění a dotek intimity. Jejím autorem byl Martin Dvořák, brněnský rodák, interpret, choreograf, bývalý tanečník Laterny Magiky a Pražského komorního baletu a momentálně sólista Landestheatru v rakouském Linci. Pro svou choreografii si zvolil violoncellové skladby Johanna Sebastiana Bacha. Jeho sólo pro ženu a dopis, kterému je souzeno nebýt nikdy dopsán citlivě a č. čistě ztvárnila Lenka Kolářová, která po celou dobu festivalu obětavě učila seminaristy i místní a přespolní Tai Chi.
   „Play for Three“, jedna ze starších choreografií členky baletu Národního divadla v Praze, byla v podání tří tanečníků tohoto souboru zase ukázkou dobře zvládnuté techniky a půvabných linek lidského těla.
   Vrcholem večera pak bylo představení jihokorejské tanečnice a choreografky Ji Eun Lee. Jak sám název „Angels and Demons“ (Andělé a Démoni“ napovídá, inspirací jí bylo lidské nitro. Sama o ní říká : Uvnitř každého z nás žije nespočet kontroverzních osobností. Ve své choreografii chci ukázat tyto skryté duše a jednotlivce, kteří podléhají jejich hlasům. Jsou to naše vzpomínky na minulost, které vytvářejí tuto ilustrativní směsici citů a charakterů a já věřím, že právě zde spolu koexistují dobro a zlo...“ Choreografie Ji Eun Lee do Sally Terreny přinesla nesmírně silnou atmosféru a úžasnou práci s detaily. Hana Kalousková, Martina Lacová a Jana Burkiewiczová, které ji tančily, nás uchvátily svým soustředěním a dokonalou souhrou, pramenící z naprostého vzájemného duševního a pohybového porozumění. Tato choreografie důstojně celý festival uzavřela a stala se jeho naprostým vrcholem.

Elvíra Němečková

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zastavení šesté a poslední
   Festival Siraex 2008 byl sice oficielně ukončen posledním představením již v pátek 22.srpna, jeho doprovodná část, která v podobě seminářů a workshopů nabízela možnost opět jednou smysluplně „pohnout tělem“, však měla svůj závěr až v sobotu. Stejně jako v loni bylo na programu vystoupení seminaristů, kteří měli možnost veřejně předvést to, na čem celý týden pod vedením našich i zahraničních pedagogů pracovali a program byl opět doplněn vystoupením dětských souborů. Zdá se, že tento model se v Klášterci stane tradicí. Letošní ročník měl však vyjímečnou atmosféru. Jeho závěr se totiž prolnul s dalším, neméně zajímavým festivalem, který nesl název Eurokov 2008.
     Je-li Siraex slavností tance a pohybovali-li se v jeho průběhu po kláštereckém parku a jeho okolí ladné éterické bytosti, dostalo se mu jeho propojení s Eurokovem další dimenze. Eurokov jej totiž setkáním našich i zahraničních uměleckých kovářů. Diváci tak měli možnost vidět výstavu jejich děl a žasnout nad tím, jaká krása se dá z tak těžkého a na první dojem hřmotného a surového materiálu vytvořit a zároveň tyto muže – většinou mohutných postav a svalů – vidět při práci. Zvonění jejich úderů do kovadlin pak zaznívalo i do tanečních meziher, které se odehrávali pod širým nebem i pod klenutým stropem Sally Terreny.
    Celé to hemžení bylo zahájeno na nádvoří zámku, kde byla proslovy organizátorů a vzácných hostů otevřena vernisáž uměleckých děl přítomných kovářů. O závěrečnou tečku se pak postaraly čtyři studentky IV. Ročníku ZUŠ v Klášterci nad Ohří, které zatančily úryvek z choreografie “Voda v čase, čas ve vodě“. Její autorkou byla Zora Breczková.
    Po krátkém oddechu se tancechtivé publikum přesunulo do Sally Terreny, aby shlédlo první vystoupení seminaristů. Zahájení patřilo Monice Rebcové z pražské HAMU, která se svými svěřenci spojila pohybový materiál, kterým se ve svých dílnách zabývala do krátkého představení. Tanečnice se představovaly po dvojicích a čtveřicích v rytmických, technicky zaměřených sekvencích. Každá dvojice byla oděna do určité barevné kombinace což celé akci dodávalo ucelený, kompaktní dojem.
    Další blok představení se odehrával pod širým nebem, v zámeckém parku. Úvod patřil dětem. Nelprve měli diváci možnost opět shlédnout choreografii“Voda v čase, čas ve vodě“, kterou už viděli na nádvoří zámku a porovnat tak, co s její atmosférou udělá změna prostředí. Studentka IV.ročníku ZUŠ Klášterec nad Ohří pak byly vystřídány drobotinou z I.ročníku téže školy. Ti se předvedli roztomilou hříčkou, postavenou na dvě písně o komárech, opět v choreografii Zory Breczkové. Po nich přišly na řadu již starší děvčata ze ZUŠ Kadaň, které se zaskvěly v choreografii své učitelky Karolíny Hadrávkové, s názvem „S tepem větru“. Jejich pohyb byl kultivovaný, projev vyzrálý a dával tušit, že nám roste další generace výtečných tanečnic.
    Poslední choreografii přivezla se svými dětmi Irena André z Tachova. Za zvuků jedné z písní Zuzany Navarové se tak na palouk kláštereckého zámeckého parku slétli motýli – Lišajové.
   Další dvě vystoupení seminaristů Siraexu se odehrála na stejném místě, nesla se však v rozdílném duchu. Zatímco tanečnice z dílny Mirky Eliášové se představily s místy rozvernou a přesto soustředěnou a citlivou ukázkou kontaktní improvizace, studenti mexického lektora Jaciela Neriho na palouk vtrhli s technickými variacemi a bujarým, mexickým kolovým tancem, který tento blok uzavřel ve veselém a energie plném duchu.
   Závěr celého festivalu a všech jeho doprovodných akcí pak patřil opět Monice Rebcové a jejímu souboru. V pozdních nočních hodinách se v Salle Terreně divákům představili naposledy, tentokrát z představením ve stylu Afro. Rytmy afrických bubnů a energické pohyby těl nakonec strhly i diváky, takže na závěr tančili téměř všichni přítomní. Lepší tečku si snad Siraex 2008 ani nemohl přát. Už teď se začínám těšit na ročník příští.

Elvíra Němečková

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SIRAEX 2008
Tanec na konci světa

17. 8. – 24. 8., Klášterec nad Ohří, zámecká sala terrena
druhý ročník dnů scénického tance v Klášterci nad Ohří v rámci mezinárodního festivalu současného tance

Když od Prahy projedete západně celým Středohořím a v Chomutově zahnete doleva, octnete se v nevlídné krajině, která je tichým mementem zlomyslnosti lidské činnosti vůči krajině, octnete se totiž v kraji tepelných elektráren a povrchových dolů… a přesto… stačí ujet pár kilometrů proti proudu řeky Ohře směrem na Karlovy Vary a octnete se v malebném zákoutí mezi kopci Krušných hor, kde již ve 12. stol. zahnízdili naši předkové a místo pojmenovali Claustrellum – Klosterlin – Klasterzecs – Klášterec nad Ohří. Dnes 16 tis. město s lázeňskou, porcelánovou, muzikantskou a kovářskou tradicí si právě teď, nově, hýčká i tanečníky… a navzdory předpovědi počasí zde uzrál ještě kus tanečního léta.

Byla neděle 17. srpna. Po deštivém týdnu opět vyšlo slunko. Nebe jako vymalované. A do Klášterce začali přijíždět tancechtiví snad ze všech koutů naší země.
Na úvod týdenního festivalu byl jako delikátní „předkrm“ uchystán „zahřívací“ praktický seminář s Marií Kinsky (Fr) a pokračoval i v pondělním dopoledni a odpoledni. Celkem tedy třikrát se všichni seminaristé festivalu měli možnost setkat s touto laskavou a usměvavou ženou, která pomalu a s klidem, vědoma si svého vědění, navlékala na šňůrky těl tanečníků pohyb za pohybem s přirozeností a elegancí jí vlastní.
Ale to zdaleka neděle neskončila… v čase, kdy se odpoledne láme do večera Marie Kinsky společně s Elvírou Němečkovou, ředitelkou pražské pobočky Kyliánovy nadace, vedly diskusní seminář Prameny – Dotek těla. Pořad, který přinesl řadu informací, otázek, odpovědí…
Nedělní večer zarámovalo Speciální před-představení pražského tanečního uskupení Nanohách, jako satisfakci za neuskutečněné představení v loňském prvním ročníku. Naostro-naměkko (Naměkko – Veronika Švábová, Naostro – Jan Beneš-McGadie) tak zahájilo sérii večerních představení v zámecké sala terreně.

V pondělním ránu se účastnící mohli poprvé těšit z ranní lekce Tai-chi, kterou v zámeckém parku vedla Lenka Kolářová. V odpoledních hodinách byla lekce Tai-chi určena pro kláštereckou veřejnost. A tak to pak bylo celý týden. Juchuuu…
Večerní Zahajovací představení ukázalo pestrou mozaiku choreografií zahraničních tvůrců v sólech, duetech a jednom triu (Ad libidum – Fátima Goméz/Venezuela, Under the Water – Petra Púčiková, Lichto Kamiya/ČR, Japonsko, Restar – Zdenka Brungot Svíteková/SR, DosDisPaar – Fátima Goméz, Darwin Díaz/Venezuela, Polské tango pro tři – Krepsko theatre group: Linnea Happonen, Veronika Švábová, Jiří Zeman/Finsko, ČR).
Vycházejíc ze sala terreny jsme v nočním svitu umělého osvětlení nemohli přehlédnou v bezprostřední blízkosti starý kaštan, který ze své výšky s bohatostí plodů letošní úrody, snad jako symbol té letošní úrody taneční, laskavě shlížel na naše lidské pošetilosti… a hned v zápětí se naše oči zastavily na „stékavých“ světelných efektech na budově zámku, které pro nás jako závěrečnou podívanou večera připravil MK mont – sponzor festivalu… a pak už jen „dobrou chuť“ a „na zdraví“ s číší jiskřivého bílého či temně červeného na prvním společenském setkání účastníků i umělců festivalu u příležitosti oficiálního zahájení. Jak pověděl vedoucí odboru kultury, marketingu a cestovního ruchu pan Miroslav Foltýn: …jsem potěšen, že nešlo jen o výkřik do loňského léta, ale o životaschopnou, rodící se novou kulturní tradici… zde v podhůří hor Krušných, na zámku rodu Thunů, ve městě, které si právě letos připomíná deset let od získání čestného titulu Město roku (pozn. autora).
Od úterního rána začaly pravidelně pracovat tvořivé dílny vedené profesionálními choreografy (Monika Rebcová, Mirka Eliášová/obě ČR a Jaciel Neri/Mexiko). Festival tak dostal pevnou strukturu pro další čtyři dny: ranní tai-chi v parku pod širým nebem pro zájemce, dopolední a odpolední tříhodinové bloky tvořivých dílen ve zkušebně zámku, v divadelní zkušebně a v tělocvičně ZŠ Školní, večerní taneční představení v sala terrenně.

V úterý jsme tak mohli shlédnout Komponovaný večer HAMU, který představil pedagogy, absolventy a studenty katedry tance pražské Hudební akademie múzických umění (Zrcadlení – Mirka Eliášová, Carmen – Lucie Holánková, Nesnesitelná posedlost – Soňa Kupcová). Pro ty, kterým úterní dávka tance ještě nestačila, byla připravena následná projekce tanečních filmů (Elvíra Němečková).

Ve středu program představil Večer neprofesionálních souborů. Neprofesionální choreografickou tvorbu, o které se zdaleka nedá říct, že je neprofesionální. Snad jedině v tom základním – jednotlivá dílka byla vytvořena z čiré radosti, ze zájmu, bez nároku na honorář… (Jako příroda – Ludmila Rellichová/TS Magdaléna Rychnov u Jbc, Peří havraní – Zora Breczková/Legarmm Klášterec nad Ohří, Fuga – Jarek Cemerek/Domino Dance Company Praha, Rozjímání – Petra Blau/ZŠ a ZUŠ Karlovy Vary, SiO₂– Karolína Hadrávková/ZUŠ Kadaň, Emílie – Lucie Krajnikovičová/TS Dnes netančím Horní Slavkov, Každý je někdy trapný – Ludmila Rellichová/ TS Magdaléna Rychnov u Jbc, Setkání v bodu X - Petra Blau/ZŠ a ZUŠ Karlovy Vary, Strip to – Věra Ondrašíková/ Domino Dance Company Praha, Suita pro geparda - Zora Breczková/Legarmm Klášterec nad Ohří).

Čtvrtek patřil Nezávislé profesionální tvorbě (Bio-graf – Dora Hoštová, Fragmenty – Kateřina Malá, Průzor hrdlem – VerTeDance/Veronika Knytlová, Tereza Ondrová, Jablůňka – Lucie Holánková/Pražský komorní balet Pavla Šmoka). Posledně jmenovaná choreografka Lucie Holánková byla v prvním ročníku festivalu oceněna Cenou diváka Siraex 2007. I ve čtvrtek pro ty, kterým ještě tanec na scéně sala terreny nestačil, byla připravena následná projekce tanečních filmů (Elvíra Němečková).

V pátečním Závěrečném večeru jsme mohli vidět ukázku z představení In-finito – Věra Ondrašíková, Nikdy neodeslané dopisy – Martin Dvořák, Play for Free – Hana Turečková, Angels and Demons – Ji Eun Lee/Jižní Korea. Posledně jmenovaná choreografie sklidila od diváků tak bouřlivý potlesk, jaký snad sala terrena nezažila za celý festival. Druhé společenské setkání po pátečním večeru festival oficiálně ukončilo, ale to zdaleka neznamenalo, že skutečně končí tanec… jen se v tuto chvíli setkal s druhým, již tradičním, bienálovým festivalem uměleckých kovářů nazvaný Eurokov 2008.

Sobota dál patřila tanci. Těsně po poledni křehký tanec klášterských dívek zahájil vernisáž festivalu Eurokov. Odpoledne se pak představili seminaristé jednotlivých dílen.
V sala terreně dílna Moniky Rebcové uvedla prostorově členitou práci vycházející z principů kontaktní improvizace v přísně analytické struktuře cunninghamovského duchu, v duetech kostýmově barevně spolu korespondujících. Prostor scény zabydlela taneční technikou pečlivě vedená těla v promyšleném pohybovém a prostorovém sledu událostí s maximální soustředěností interpretů. Za každým pohybem bylo cítit hluboký respekt pedagožky k tělu tanečníka. Ta seminaristům postupně otvírala cestu příčiny a následku pohybu respektujícího anatomické a zdravotní možnosti a od samého počátku prohlubující tanečnost.
V parku mezi tím tanečníci utkali spontánně komponovaný pořad pod širým nebem. Nejprve tančily nejmladší tanečnice z Klášterce, Karlových Varů a Tachova v pořadu Tanec dětem.
Hned v zápětí se představili seminaristé z dílny Mirky Eliášové. Ta v tiché pokoře svého bytí krok za krokem otvírala tanečníkům prostřednictvím jednotlivých pohybových principů další, mnohdy ani netušené možnosti pohybu a partnerské spolupráce. Výsledkem byla kompozice okamžiku zachycená jen v prostoru a čase a taky… taky v našich myslích diváků. Stala se tak křehkou výpovědí, na níž v dnešní uspěchané době nejsme zvyklí a ne vždy jsme ochotni se zastavit a naslouchat. Pokud jsme tak přesto učinili a dívali se, stalo se pro nás odměnou jakési spolubytí s interprety v daném okamžiku, v pravdě, bez příkras a bez potřeby ohromovat, okouzlovat, omračovat… Stačilo být a naslouchat. Příběh už se dostavil sám.
Dílna vedená mladým mexičanem Jacielem Nerim pracovala především s limonovskou pohybovou strukturou švihu a podchycení pádu a stylizovaným folklorem mexických vesničanů. Výsledkem byla úsměvná kompozice nabitá energií, hravostí, mládím, která naplnila prostor parku a pohladila nás po duši…
Mezi tím nám za zády zněla kladiva kovářů, bylo cítit kouř dřevěného uhlí, pečených buřtů a točeného piva. Pod rukama těch obrovských chlapů vznikala křehká díla hodna obdivu stejně tak, jako jsme dosud obdivovali tanec. Šťastné spojení: nehybná krása kovu - pomíjivé příběhy tance…
V nočních hodinách se úplnou tečkou stal energizující, bouřlivý a sala terrenou bouřící koncert afrických rytmů skupiny BaToCu Moniky Rebcové, který nejprve rozezněl a posléze i roztančil celou sala terrenu. Rozradostněni, prosyceni vlastním potem, uspokojeni tancem jsme odcházeli nočním Kláštercem do svých dočasných domovů…

Přesto jsem si neodpustil, abych se ještě cestou nezeptal ředitelky festivalu paní Zory Breczkové, jak ona sama vnímá festival, kterému vdechla duši? …Siraex, to jsou velké choreografie na malém prostoru… a mě nezbývá, než v tuto chvíli přidat slova Moniky Rebcové: …je to obrovský kus organizační práce, je to druhá česká taneční platforma…

Zorko, mnoho sil do ročníků příštích!

Jiří Lössl

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sympatické portugalské tanečnice žasly nad okolní přírodou (zde)